Kdo nám dodává bezpečnostní technologie a kdo smí zasáhnout proti dronu nad chráněným areálem? Axis Demoshow 2026 ukázala, jak se ochrana kritické infrastruktury v Česku mění pod tlakem geopolitiky, kybernetických hrozeb a nových technologií. Bezpečnostní manažeři přitom musí hledat řešení, která obstojí v reálném provozu, ve veřejné zakázce i v rozpočtu.
Ve Svinařích se 30. září a 1. října sešly desítky zástupců českých bezpečnostních a ozbrojených složek, veřejné správy, průmyslových podniků a provozovatelů kritické infrastruktury. Axis propojil praktické ukázky s otevřenou debatou provozovatelů, technologických partnerů a zástupce Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Zaznělo přitom jasně: síťová kamera je zároveň počítač a zabezpečení areálu závisí také na tom, kdo spravuje její software, kam odcházejí data a jak je chráněna před kybernetickým útokem.
Čínské technologie v zakázce: kdy lze říci ne?
Může státní podnik odmítnout dodavatele jen kvůli jeho původu? Nebo to dokonce musí udělat? Jedna z nejživějších diskusí během moderovaného rozhovoru s Mgr. Janem Hénikem z odboru regulace NÚKIB ukázala, proč odpověď vyžaduje přesnost. Varování NÚKIB z 3. září 2025 není plošným zákazem čínských technologií. Týká se předávání dat do Číny či tamním subjektům a vzdálené správy z Číny nebo těmito subjekty. Organizace, pro které je zohlednění varování povinné, ale musí hrozbu zahrnout do analýzy rizik a podle výsledku přijmout přiměřená opatření.
Výsledky doložené analýzy rizik se můžou promítnout do bezpečnostních požadavků a zadávacích podmínek, jejichž nesplnění může určitou technologii nebo dodavatele pro konkrétní řešení vyloučit. Roli můžou hrát vazby dodavatele, způsob správy technologií, nakládání s daty i právní prostředí země, kterému dodavatel podléhá. Samotné varování NÚKIB však nepředstavuje automatický zákaz konkrétní značky nebo dodavatele – postup zadavatele musí mít zákonný základ, vycházet z konkrétního vyhodnocení rizik a být přiměřený a přezkoumatelný. Bezpečnostní požadavky je proto potřeba promítnout do zadávacích podmínek a smluv včas, jak doporučuje také metodika NÚKIB k zadávání veřejných zakázek v oblasti ICT a kybernetické bezpečnosti.
Vedle kybernetického hodnocení rizik existují také další právní režimy, které je potřeba posuzovat samostatně. U dodavatelů z některých třetích zemí, které nemají s EU sjednán odpovídající přístup na evropský trh veřejných zakázek, se může jejich právní postavení lišit od dodavatelů z EU a zemí s garantovaným přístupem. V případě Ruska navíc vstupují do hry sankční pravidla EU, která můžou účast konkrétních osob či subjektů ve veřejných zakázkách přímo omezovat nebo zakazovat. Tyto důvody je potřeba od varování NÚKIB a od individuálního kybernetického risk assessmentu důsledně odlišovat.
Plot už nestačí. Kdo smí zastavit dron?
Jednou z hlavních myšlenek letošní Demoshow bylo, že bezpečnostní proces detekcí nekončí. Na včasné zjištění události musí navázat spolehlivé předání informace, její ověření a vyhodnocení, vytvoření situačního přehledu, rozhodnutí a odpovídající reakce. K ochraně pozemní linie dnes navíc přibývá třetí rozměr: vzdušný prostor. S ním přišla další záludná otázka: co může ostraha udělat, když odhalí narušitelský dron? K říjnu 2026 nemá soukromá ostraha obecné oprávnění cizí dron rušit, převzít nad ním kontrolu nebo jej zničit. Výslovné pravomoci mají za zákonných podmínek především policie a armáda. Výjimečné situace nutné obrany či krajní nouze nelze zaměňovat za běžné oprávnění k zásahu. Jenže přivolaná pomoc nemusí dorazit včas.
Změna se skutečně připravuje. Ministerstva vnitra a dopravy ČR v červenci 2026 předložila návrh, který má za stanovených podmínek umožnit zásah také proškoleným zaměstnancům subjektů kritické infrastruktury ve zvlášť vymezených prostorech. Navrhuje účinnost od 1. července 2027; v říjnu 2026 však toto nové oprávnění ještě nelze využívat. Ani předložená úprava přitom nedává těmto subjektům právo používat rušičky.
Od prvního signálu ke konkrétní reakci
Právě proto se dronová část Demoshow soustředila na první nezbytnou fázi obrany: zjistit, co se děje, hrozbu ověřit a předat použitelné forenzní informace dál. Představené řešení propojovalo příjem identifikačního vysílání dronů, akustickou detekci a kamery s průběžným sledováním a společným situačním přehledem. Jednotlivé vrstvy se doplňují; samotné Remote ID například neodhalí dron, který tento signál nevysílá.
Operátor potřebuje znát polohu a směr pohybu narušitele, mít vizuální obrazové potvrzení a vědět, koho kontaktovat a jaká opatření spustit. Toto je obrazně řečeno nejméně polovina úspěchu. Praktická ukázka letos šla ještě o krok dál než na předchozím Axis Demoshow v roce 2025: monitorovací dron vybavený kamerou Axis autonomně sledoval neautorizovaný dron a poskytoval další obrazový pohled na průběh incidentu. Vedle pozemních senzorů a PTZ kamer tak mohl operátor získávat informace také přímo ze vzduchu. Na takto připravený základ můžou později navázat i technologie aktivního zásahu, jakmile to umožní právní rámec.
Šest hřišť pod dohledem a účet za celý životní cyklus
Hranice možností se posouvají také na zemi. IP radary pokrývají rozlehlé plochy, termální kamery pomáhají střežit dlouhé úseky perimetru i v úplné tmě a multisenzorové kamery poskytují široký přehled z jednoho instalovaného bodu. Radar či termální detekce můžou nasměrovat otočnou kameru tam, kde je potřeba situaci ověřit. Vhodná kombinace se volí podle velikosti, členitosti a provozu areálu.
Rozsah změny ilustruje nový radar AXIS D2124-VE, který nabízí zónu detekce a klasifikace osob na ploše až 40 000 m² a tím – v závislosti na instalaci a místních podmínkách – zajistí prostor o velikosti až šesti fotbalových hřišť. Účastníky Demoshow zvláště zaujala futuristicky vypadající kombinace tohoto radaru s otočnou kamerou řady Q62. Samotný radar neumožňuje identifikaci osob nebo jiných osobních údajů, a tak lze s jeho použitím navrhovat ochranu šetrnou k soukromí, včetně monitoringu vnějších prostor kolem perimetru. Rozsah sledování a propojení s kamerami je ale třeba posoudit podle konkrétní situace a pravidel ochrany soukromí včetně GDPR.
Nové technologie přinášejí i finanční úsporu, která vzniká díky menšímu počtu zařízení, stožárů, kabelových tras či licencí. Do porovnání tzv. TCO (celkových nákladů na vlastnictví) patří také spotřeba energie, aktualizace, servis a budoucí výměna. Právě zde se technická debata potkává s ekonomikou veřejných zakázek: rozhodovat má hodnota systému za celou dobu několikaletého provozu. Axis Demoshow tak připomněla správné pořadí kroků – nejprve vyhodnotit rizika a navrhnout ochranu, potom vybírat technologie a nakupovat.
